Sókratés (469-399)

Byl synem kameníka Sófroniska a porodní báby Fainarety , pocházel z Athén , a to z dému (démy byly správní obce v Atice ; za doby Kleisthenovy (r.510) jich bylo asi 100 , později jejich počet vzrůstal ) Alópeky . Byla domněnka , že pomáhal Eurípidovi skládat tragédie , jiní zas tvrdili , že byl nejdříve posluchačem Anaxagorovým , ale též Damónovým , když byl odsouzen Anaxagorás , stal se posluchačem fysika Archeláa a podle Aristoxena byl též jeho miláčkem . Sokrates byl také velmi obratný řečník , ale vláda “třicíti” mu zakázala řečnictví vyučovat , sofisté (a on byl jejich členem) totiž učili své žáky mluvit o každém thematě pro i proti . První rozmlouval o životě a první z filosofů byl odsouzen a podstoupil trest smrti . Bylo mu také poskytnuto vzdělání , ale když Sokrates zjistil , že pozorování přírody mu nepřináší žádný užitek , rozhodl se zkoumat otázky mravní , a to v dílnách a na tržišti , říkaje , že hledá cokoli zlého a dobrého v příbytku tvém ti vzniklo.

Často se mu stávalo , že když při těchto zkoumáních vložil do rozhovoru více temperamentu , lidé ho pohlavkovali a škubali za vlasy ,ale většinou se mu vysmívali a dávali najevo své opovržení; on to však všechno trpělivě snášel . Proto když byl jednou kopnut , snesl to , a když se tomu kdosi podivil , řekl prý : “Kdyby mě byl kopl osel , hnal bych ho před soud?”Nebyl to však žádný slabý člověk , dbal o cvičení a byl také velmi otužilý . Účastnil se vojenské výpravy na Amfipoli a v bitvě u Délia zachránil Xenofónta , kdy jej zachytil při pádu z koně .Záleželo mu také na demokracii a byl pevný ve svém přesvědčení . Dokazuje to i příběh , kdy k němu přišel Kritiás (Platónův strýc , sofista a básník , po odstranění svého odpůrce Thérámena vůdce aristokratické vlády třiceti tyranů , provádějící pravou hrůzovládu v Aténách ) a rozkázal mu přivést salaminského boháče Leonta , aby ho zahubili (byl totiž přívrženec Aténských demokratů) ; Sokrates jej tvrdě odmítl , také jediný hlasoval pro osvobození deseti vojevůdců a nechtěl utéct z vězení , ačkoli mu to bylo umožněno . Přehlížel ty , kteří se mu posmívali . Byl hrdý na svou nenáročnost a nikdy pro sebe nepožadoval odměnu . Také říkal , že čím více mu chutná jídlo , tím méně si k němu žádá zákusku ,a čím více mu chutná pití , tím méně čeká na nový nápoj , a čím méně potřebuje , tím blíže je k bohům . V této myšlence je myslím vystižena velká část Sokratova ohromného charakteru .

:-) Anertion