André Maurois Dějiny Anglie

Doplněné o novější období Michelem Mohrtem

K obsahu se toho příliš říci nedá , snad jen to , že události jsou popisovány chronicky a to od úplného počátku dějin Anglie . Tedy od Keltských osídlení přes obsazení Anglie římskými legiemi , úpadkem feudální soustavy , až po selskou vzporu , Tudorovce , Zemědělskou a průmyslovou revoluci a dnešní dějiny konkrétně připojení Anglie k Evropě . Ačkoli jsem předpokládal , že kniha bude velmi nezajímavá , jelikož to budou pouze shrnutá fakta , byl jsem mile překvapen , když po přečtení několika prvních stránek jsem se tak zahloubal do děje , že jsem přečetl první třetinu takřka jedním dechem . Slohově je velmi dobře napsaná a vzbudila ve mě dojem spíše poutavé knihy , něž poučné . Každý kdo se chce o Anglii něco zajímavého dozvědět a přitom se nechce probírat rozsáhlými encyklopediemi , by si měl tuto knihu rozhodně přečíst .

André Maurois

Vlastním jménem se jmenoval Emilie Herzog a pocházel z židovské továrnické rodiny , která se vystěhovala z Alsaska do Francie po Francouzi prohrané válce s Pruskem roku 1870. Rodina se přestěhovala i se svým textilním podnikáním do Normandie, kde se André nebo Emil v Elbeuf narodil . Svá středoškolská i vysokoškolská studia absolvoval v Normandii a stal se oddaným žákem filosofa Emila Alaina , představitele směru individuální morálky a víry ve zdravý rozum . Po skončení studia působil Maurois v rodinné textilní továrně , ale brzy se uplatnil také jako učitel francouzštiny britského panovníka Edvarda VII. Tak o tom alespoň píše ve svých vzpomínkách , ale vzhledem k tomu , že dotyčný panovník , syn královny Viktorie , trávil jako princ z Walesu více času v pařížském polosvětě než v Buckinghamském paláci , šlo asi pouze o hodiny konversace . Za první světové války byl A. Maurois přidělen jako styčný důstojník k britské armádě ; vytěžil z toho látku pro své knihy , v nichž porovnává britský , konkrétně skotský charakter s charakterem francouzským . Jeho Mlčení doktora Brambla (1918) a Hovory doktora O´Gradyho (1922) znamenaly začátek jeho slávy , protože šlo o novely psané se zajímavou problematikou . Po válce se přechodně vrátil do továrny a z jejího prostředí vytěžil látku pro několik dalších románů . Ještě daleko větší ohlas měly však jeho romány životopisné nebo románové živitopisy . Ty stále nabíraly objemu např. Disraeliho (1927) , Byrona (1930) a Chateaubrianda (1937). André Maurois si skoro do smrti zachoval životní aktivitu a v 50. a 60. letech chrlil eseje o lásce a přátelství , o anglickém písemnictví a dokumentárně cenné knihy autobiografické . Čtenářský úspěch jej vedl k tomu , že roku 1947 a znova 1963 vydal také Dějiny Spojených států amerických a Dějiny Francie (1947). Roku 1963 vydal společně s L.Aragonem Souběžné dějiny SSSR a USA.. Celou řadu problémů Maurois zásadně neřešil . Věnoval málo pozornosti neanglickému obyvatelstvu Britských ostrovů , zajímala ho víc vysoká společnost a kultura elity , nežli skutečné nebo záludné přínosy průmyslové revoluce .

V roce 1993 vydalo NLN , s.r.o. nakladatelství Lidové noviny .

:-) Anertion